Každá z nás má v životě mnoho rolí. Jsme dcery, maminky, manželky, sestry, přítelkyně, podnikatelky a mnoho dalšího. Především jsme však ženy. Kdybychom totiž nebyly ženami, tyto role bychom přirozeně nikdy nepoznaly. U ženství to všechno začíná. Co z toho plyne?
Ať už máme činností, povinností a všeho možného kolik chce, vždy bychom měli v první řadě pamatovat na naplnění a uspokojení našich základních potřeb, potřeb ženské bytosti. Pro každou z nás to může znamenat něco jiného. Některá žena ke své osobní spokojenosti potřebuje kvalitní péči, stravu či pohyb, jiná procházky v přírodě, sport, kreativní činnost či setkávání a sdílení s ostatními ženami, přáteli. V momentě, kdy se těchto zvyků, uspokojení svých potřeb, seberealizace vzdá, aby se nejprve věnovala každodenním povinnostem, ostatním životním rolím, popírá samu sebe, své ženství, a nemůže tak dojít spokojenosti ani v ostatních životních rolích. Proč si tím jsem tak jistá?
Protože jsem to sama zažila na vlastní kůži. Ne jednou, hned několikrát. Než jsem si díky opakování se stejné situace a kladení si otázek: „Co dělám špatně?“ uvědomila tuto jednoduchou pravdu. Jsem žena, a od toho se všechno odvíjí. Jestliže budu přehlížet svoje nastavení a vše, co mi pomáhá být sama sebou, nikdy nemohu do všech svých životních rolí dát tolik lásky, radosti a pocitu naplnění, než když se naučím každý den pamatovat v první řadě i sama na sebe.
Když jsem poprvé letěla letadlem, zaujala mě pasáž, kdy letuška podávala instrukce, jak se zachovat při havárii a nutnosti nasadit si masku dříve, než ji nasadíme svému dítěti. Tenkrát jsem nad tím dlouho přemýšlela, proč nejprve pamatovat na sebe a až poté na malé, bezmocné dítě. Dnes to už však chápu. Jak bychom mohli dítěti pomoct, když sami dýchat nemůžeme? O naše děti, rodiny, naše poslání a vize se nepostará nikdo jiný líp, než my samy. Jen potřebujeme být naživu a v plné síle.
Stejně tak si tuto situaci uvědomuji teď, kdy jsem i čerstvě v roli maminky. Abych mohla nakrmit svého syna, potřebuji mít mateřské mléko. Proto je velice důležité, abych na sebe pravidelně pamatovala během dne, doplňovala tekutiny a měla vhodnou stravu. Když bych na sebe a potřebu jíst a pít pravidelně nemyslela, malému by to rozhodně nepomohlo. A mně tím pádem ve výsledku také ne. Stále by totiž plakal, měl by hlad. V tu chvíli bych si rozhodně nepřipadala jako super máma.
Zároveň jsem sama byla zvědavá, jak budu vnímat novou roli maminky a oblékání, celkovou upravenost. Než jsem totiž vešla do této pro mě nové role, vždy jsem tvrdila a věřila tomu, že oblečení má velký vliv na naši psychiku a vnímání sebe sama, motivovala jsem ostatní maminky, aby se v tomto směru neodbývaly. A teď? To mohu jedině potvrdit. Proč bychom nemohly být upravené maminky, které mají samy ze sebe příjemný pocit? Netvrdím, že bychom měly nosit super drahé oblečení, každý den se líčit jako do práce, každé ráno se dělat s náročnými účesy. Myslím si však, že bychom se měly samy sobě líbit a cítit se upravené, sladěné, tak, jak nám to dělá dobře a umožňuje fungovat celý den. Náš vzhled má výrazný vliv na naši psychiku. Ať už jsme maminky nebo single.
Toto uvědomění o ženství mi změnilo život a věřím, že mnohé ženy po celém světě si již tuto pravdu také uvědomují. Každá z nás máme právo plně prožívat své ženství. Ať už má jakékoliv rozměry. Máme právo na to být šťastné, spokojené samy se sebou, ve svém těle, s lidmi, na kterých nám záleží, ve všech rolích, které zastáváme. Narodily jsme se jako ženy, dejme tedy svému ženství patřičnou důležitost a pozornost. Každá žena má v sobě sílu, krásnou bytost. Je jen pouze na nás, jestli jí dáme možnost vyjít na denní světlo, nebo ji necháme zavřenou uvnitř sebe a budeme přehlížet své já, svoje ženství.
“Jste těmi, kdo vlastní klíč od svého bytí. Nosíte si svůj cestovní pas k vlastními štěstí.”
(Diane von Furstenberg)
Ženy, mějme se rády a věnujme se tomu, co nás dělá takovými ženami, jakými jsme si vždy přály být.
S láskou, Veronika