Věk. Překážka nebo příležitost?

Poslední dobou se mě lidé často ptají, jestli moji klienti nemají problém s tím, že jsem tak mladá. Jestli to nenarušuje naši vzájemnou důvěru. Popravdě mě to vždy lehce překvapí, nikdy jsem neměla pocit, že je člověk něco míň nebo víc, jenom podle toho, kolik let mu ukazuje a připomíná jeho občanský průkaz. Přinutilo mě to zamyslet se nad tím, co vlastně věk jako takový znamená, čím vším je ovlivněn a jestli je správné říkat si: „Jsem příliš mladý na to, abych…“  či „Jsem příliš starý na to, abych…“.

Věk jako takový je právě nejčastěji vnímán na rovině chronologické. Ta vyjadřuje opravdu reálné roky, které jsme na zemi, počítá se od data našeho narození. Dále však existuje i věk biologický a psychologický. To už si málokdo uvědomuje. Přitom důležitost mají stejnou, jako věk chronologický, ne-li větší. Biologický věk odráží, jak se cítí naše tělo po fyzické stránce, na kolik let se cítí, v jaké je kondici. Je to výsledkem našich stravovacích, pečujících i pohybových návyků a aktivit. Je to v podstatě vše, co děláme či neděláme pro své fyzično. Psychologický věk je stav mysli a to, jak vnímáme sebe a svůj život, jak o sobě smýšlíme. Jaké myšlenky si dovolíme či nedovolíme mít. To pak vyjadřuje naši radost a mládí, jiskru v oku.

„Mládí není období života, ale duševní stav.“

Johann Wolfgang von Goethe

 

Jako největšího nepřítele mládí vnímám sebeomezující myšlení. Každý si jistě vybavíme situaci, kdy jsme měli příležitost něčeho využít, vyzkoušet něco nového, nebo si vzít nějaký pěkný kousek na sebe. Nakonec jsme to však neudělali, protože jsme si řekli, to nejde. Jsem na to už starý. Nebo v některých případech, mám na to ještě času dost. Jenže člověk se jednou naděje a místo toho, aby měl možnost to ještě vyzkoušet, pustit se do toho, ta příležitost se už nevrátí. Svým myšlením jsme si totiž tuto pomyslnou otevřenou bránu zavřeli. To co je teď, je nenahraditelné. Nic se v našem životě už nebude opakovat.

Jak si uchovat mládí?

Svým klientům často kladu na srdce, aby se zamysleli nad tím, co jim v životě přináší radost, ať už je to cokoliv, a aby si to pravidelně dopřávali.  Příjemnou masáž, či oblečení v takový barvách, které je vždy rozzáří, vůni čerstvých květin, kvalitní spánek či jen tak sedět s knížkou v ruce a užívat si tu chvíli. Cílem je, aby se jednoduše měli rádi a nechali tak svůj život kvést. Další velice osvědčenou metodou je položit si otázku, jak bych chtěl prožít dnešní den, kdyby to měl být poslední den v mém životě? Tato otázka mě vždy zamrazí a přistupuji k ní s velkou pokorou. Nikdo neví, kolik času nám tu bylo dáno. O to větší smysl mi dává zaměřit se na hodnotu toho, co daný den dělám, jak pro sebe, tak pro druhé, než se soustředit na svůj chronologický věk. Ten z mého úhlu pohledu není tak podstatný, jako to, jak se rozhodnu s ním naložit.

Jsem toho názoru, že každý člověk může být tak mladý, jak se sám rozhodne být, a co je ochotný pro to udělat. Jak si nastaví svůj život a smýšlení o něm, pro jaké hodnoty a návyky se rozhodne.  Ať už je mu 20 nebo 60. Když jsme se narodili, všichni jsme se narodili jako svobodné bytosti s právem volby. To se nikdy nezměnilo (,když pominu politickou scénu minulých let). Každý den je o našich rozhodnutích a o tom, zda budeme na svůj současný stav naříkat, anebo jej vezmeme jako výzvu a začneme na něm pracovat. Možná právě tento názor mnohé z mých klientů inspiruje a mají tak chuť se mnou trávit čas, i když jsou všichni do jednoho chronologicky starší než já. 🙂

Zamyšlení na závěr

Pár let zpátky jsem četla krásné svědectví paní, která se dožila více než sto let. V rozhovoru uvedla: „Nemohu vám dát návod na dlouhý život. Život je to, jak žijete, jak sníte, jak jíte, jak milujete, jak pracujete.“.  Shodou okolností dnes moje prateta slaví 90 let. Je to poprvé v naší rodině, kdy se někdo dožil takto požehnaného věku. Můj otec zemřel, když mu bylo 37. Je ovšem důležité zmínit, že po sobě zanechal tolik krásných vzpomínek a nádherných, nadaných dětí, o jakých se mnohým může jen zdát. Věk opravdu nehraje žádnou roli. Vše je o našem rozhodnutí, jak chceme svůj život prožít a naplnit. Děkujme Bohu za ten dar a využívejme možností, které se nám nabízí každý den. Žijme život, který budeme chtít vyprávět!

Jsem certifikovaný Style Coach™ a imagemaker. Pomáhám ženám i mužům s vyjádřením jejich vnitřní krásy navenek, s podpořením jejich potenciálu, sebevědomí a autenticity. Jsem autorkou a lektorkou vzdělávacího programu Buď to Ty a Image do firem, kde se věnuji propojení tématu psychologie oblékání a osobní značky.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů