Věta, kterou chtě nechtě v dnešní uspěchané době zná snad každý. Proč ji však tak často používáme? Co se to s námi děje, že si tak často myslíme, že nemáme čas? Že nemáme čas věnovat se sami sobě a svým potřebám, koníčkům. Tomu, co nás naplňuje a přináší nám radost. Čas věnovat se rodině, přátelům, být tu jeden pro druhého. Proč mnohdy zbytečně tlačíme na pilu, přidáváme položky na TO DO seznam pracovních povinností, jako bychom byli roboti, ale přitom zapomínáme žít?
Tím, že často říkáme, že nemáme čas, se tím jenom utvrzujeme a doháníme sami sebe do stavu vyčerpání, frustrace a beznaděje. Přitom pomyslné otěže držíme my sami. Je na nás, čemu budeme věnovat svůj čas.
„Možná se nejprve vyplatí zamyslet se nad tím, čemu svůj čas opravdu věnujeme, a zda právě té či oné aktivitě ho chceme věnovat? „
Mnohdy se totiž zabýváme něčím z pouhé setrvačnosti a ve skutečnosti si ani neuvědomujeme, že bychom to už vlastně dělat nechtěli…
Trávíme čas porovnáváním se s ostatními, místo toho, abychom kvalitně prožívali čas a věnovali ho svému osobnostnímu posunu a naplnění…
Jsme na sociálních sítích, místo toho, abychom prožívali život tady a teď. Ve skutečnosti, a věnovali se svému poslání…
Pravdou je, že,…
…čas máme všichni. Každý máme 24 hodin denně, a je jen na nás, jak se ho rozhodneme využít, prožít. Zda ho prožijeme vědomě, s pocitem vlastní odpovědnosti, že to co děláme, protože chceme. Anebo se necháme vláčet pocitem, že ať už budeme dělat cokoliv, nikdy nebudeme mít čas na to, o čem jenom sníme. Že budeme muset jenom věčně plnit nekončící seznam úkolů a povinností, a na sebe si tam čas prostě nenajdeme, ať uděláme cokoliv.
Další pravdou je, že čas jsme si schopni udělat na cokoliv, pokud to ale opravdu chceme. V momentě, kdy o něco nestojíme, přirozeně pak i naše motivace najít si na to čas je malá. Věřím, že mi jistě dáte za pravdu, že se vám vybaví alespoň dvě situace, kdy jste si něco opravdu moc přáli, a pokaždé jste si na to čas prostě nějak našli? To proto, že jste tomu chtěli věnovat čas. Pak, když se vám to povedlo, měli jste radost.
A přesně o tom to je…
V momentě, kdy si dovolíme zvolnit tempo a dovolit si to, po čem opravdu toužíme, co v dané chvíli cítíme jako osobní potřebu, pak nežijeme ve stavu naštvanosti, beznaděje, ale naopak jsme veselejší, sebevědomější a máme ze sebe radost.
Všechno začíná v naší hlavě a je jen na nás, pro jakou cestu se rozhodneme. Má to však jedno ale. Musíme se postavit vlastnímu strachu, nebát se udělat si život po svém! Nekopírovat, jak to dělají lidé kolem, ale najít si svou vlastní cestu. Ukázat svoji jedinečnost. Postavit se strachu, že nás okolí odsoudí a bude si na nás ukazovat prstem.
Když se rozhodneme udělat si život po svém, uzpůsobit si ho tak, jak nám napovídá naše přirozenost, intuice a dobrý pocit, pak už nebudeme chtít říkat, že nemáme čas. Místo toho se budeme více usmívat a užívat si každý den, ať už bude pondělí či pátek. Pracovní den či víkend. Otevřeme se sami sobě a životu, který nás naplňuje a dává nám smysl! 🙂
Jak podpořit svůj lifestyle i navenek, skrze image? Video: Image a životní styl