Poslední týdny jsou pomyslnou zkouškou pro každého z nás. Zkouškou zdravé víry, mentálního nastavení a postoje. Každý den se všechno mění. Každý na to musíme nějak reagovat. Jak se z toho všeho tlaku a pocitu nejistoty nezbláznit?
Rozhodně se nepovažuji za člověka, který ví nejlépe, jak s touto situací naložit. Ráda bych se však podělila o svůj pohled na věc. Pohled člověka, kterého se celá situace dotýká v různých rovinách. Ano, i já patřím mezi ty, jejichž obor je výrazně zasažen.
Mám být upřímná?
Ze začátku jsem byla vyloženě naštvaná a vše mi připadalo jako sci-fi a naprosto mimo realitu, ve které jsem ve své hlavě do té doby žila. Když jsem si uvědomila, kolik energie a času jsem od prvopočátku svého podnikání vynaložila do vytváření a osvěty něčeho, co nyní přebil strach a veškerá opatření, bylo mi do breku. Potřebovala jsem tu změnu v sobě prožít a nedusit v sobě emoce, které chtěly jít přirozeně ven. (Obzvlášť u mě jako cholerika to rozhořčení stálo opravdu za to!).
Druhou fázi, kterou jsem si prošla, bych označila jako smíření. Smíření se s tím, že to tak prostě je, a že neustálým nadáváním na to, co se mi nelíbí, a jak jsem dotčená, se nic nezmění. Jenom moje okolí bude z toho také více rozčarované. A to nemám za potřebí. Potřebovala jsem si znovu připomenout, že celý život je plný změň a je jen na nás, jak na ně zareagujeme. Proto jsem se rozhodla změnit svůj postoj k celé situaci. Od nadávání, smutku a vzteku jsem se postupně přesunula k pokládání si otázek:
„Jak s touto situací mohu naložit?
Co pro to osobně můžu udělat, abych z toho všeho vyšla silnějši?“
Rozhodla jsem se, že tento čas využiji na to, dát si svůj život „do pořádku“. A to od základu. Podívat se na něj ze všech stran a úhlů pohledu. Opustit staré a především nefunkční vzorce chování, a nahradit je novými. (K tomu mi pomohla kniha Atomové návyky, kterou napsal James Clear, a Zbavte se zvyku být sami sebou od Dr. Joe Dispenzy).
Najednou jsem pocítila velikou vděčnost za to, že mám pro to všechno prostor a hlavně velkou vnitřní motivaci. Prostor intenzivně pracovat na svém já a vyjít z této doby silnější, než jsem do ní vešla. Jsem vděčná za to, že můžu věnovat kvalitní čas své rodině a být mámou na plný úvazek. Že mám čas vzdělávat se, pracovat na svých snech a zaměřit se na to opravdu podstatné. Tento čas jsem se rozhodla vzít jako příležitost pro očistu a posilnění, nejenom pro mé tělo, ale i mysl.
Jediné, co můžeme změnit, jsme my sami. Nebojme se ten čas využít a udělat něco pro sebe a svou budoucnost! Nenechme se pohltit strachem a nejistotou. Vytvořme si nějaký nový zvyk, který posilní naše já a pomůže nám tuto dobu prožít smysluplně.
Pamatujme na to, že náš čas tady na zemi běží dál, ať už se venku děje cokoliv.
Veronika